Terezín

Historie města

Pevnost Terezín vznikla v 18. století a měla být využita v prusko-rakouských válkách. Vojska habsburské monarchie se zde s Prusy nikdy přímo nesetkala, tak původní poslání Terezína nebylo naplněno. Strategických výhod města, rozděleného na dvě poloviny (Velká a Malá pevnost), jež jsou obehnány opevněním ve tvaru hvězd, však mělo být využito v budoucnosti. Už v 19. století sloužila Malá pevnost jako vojenská a politická věznice. Za druhé světové války udělali z Terezína nacisté největší koncentrační tábor v českých zemích.

Persekuce Židů v Čechách a na Moravě

Omezování práv židovských občanů v Československu začalo prakticky ihned po obsazení Německem. Židé měli zakázán vstup na některá veřejná místa, od září 1939 se po osmé hodině večerní nesměli zdržovat mimo domov. V listopadu 1940 již nemohli vůbec opouštět bydliště. Bylo jim zapovězeno navštěvovat divadla a kina, nesměli používat lehátkové a jídelní vozy ve vlacích, byla pro ně vyhrazena zvláštní místa v hromadné dopravě, nakupovat mohli jen pár hodin denně a byli omezováni i v odběru potravin.

Po takzvané arizaci židovského majetku přišel příkaz označení písmenem „J“ a v říjnu roku 1941 byly zahájeny systematické deportace Židů z území protektorátu. S tím souvisel definitivní zákaz vystěhování Židů z území Říše a zabraného Československa.

Policejní věznice v Malé pevnosti

Už roku 1940 si nacisté povšimli výhod, které nabízelo opevněné město Terezín. V Malé pevnosti byl zřízen policejní žalář, v němž byla kromě českých občanů držena také řada obyvatel Sovětského svazu, Polska a Francie. V terezínské pevnosti byla vězněna i významná představitelka petičního výboru „Věrni zůstaneme“ JUDr. Milada Horáková.

Pouť vězňů Malé pevnosti pokračovala před soud nebo do koncentračních táborů. Zdejší životní podmínky se v průběhu války zhoršovaly, vězňové se museli podílet na válečné výrobě a tvrdě pracovat pro Říši. Roku 1943 zde byly zahájeny popravy bez soudního řízení. V průběhu války zde bylo zastřeleno 250 vězňů, celkem v Malé pevnosti nalezlo smrt 2 600 vězňů. Za pět let, co v Terezíně nacistická policejní věznice fungovala, prošlo jejími branami na 32 000 lidí.

Městské informační středisko Terezín

Židovské ghetto Terezín

V rámci takzvaného „konečného řešení židovské otázky“ bylo rozhodnuto shromáždit Židy z Čech a Moravy do Terezína. Město, v jehož blízkosti už fungovala policejní věznice, mělo příhodnou polohu a strategicky výhodné opevnění. První transport z Prahy sem vyjel 24. listopadu roku 1941. Za necelé čtyři roky pak terezínským ghettem prošlo více než 140 000 mužů, žen i dětí. Na 35 000 jich zde zahynulo.

Do června 1942 sdílelo s Židy Terezín původní obyvatelstvo, které se však s vězněnými nesmělo dostat do styku. Pro Židy bylo zapovězeno chodit po chodníku, nakupovat v obchodech, pískat si, nebo zpívat. Zatímco Hitler šířil po světě myšlenku, že „Židům daroval město“, Terezín nezvládal nápor nových a nových vězňů. V září 1942 dosáhl počet obyvatel Velké pevnosti maxima – uvnitř jeho hradeb se tísnilo 58 500 mužů, žen a dětí, což přisuzovalo člověku průměrně 1,6 m2 ubytovací plochy. Kromě Židů z protektorátu zde byli Němci, Rakušané, Holanďané, Dánové a koncem války i Slováci a Maďaři. Vězni trpěli hladem a nedostatkem vody; špatné hygienické podmínky vyvolávaly epidemie.

Největší strach mezi Židy však vyvolávala neustálá hrozba transportů. Od října 1942 byly z Terezína prakticky všichni vězňové posíláni do vyhlazovacího tábora Osvětim – Birkenau. Ve více než šedesáti transportech odešlo přes 87 000 osob, z nichž se osvobození dočkalo jen 3 800. Smutný osud čekal především děti a staré lidi neschopné práce.

Evakuační transporty, tyfus a osvobození

Na konci války přibylo k vězňům terezínského ghetta na 15 000 Židů z takzvaných „evakuačních transportů“ z koncentračních táborů, jež byly opouštěny, jak postupovala osvobozenecká armáda. Zbídačení lidé přinesli do Terezína skvrnitý tyfus, který byl objeven i u vězňů v Malé pevnosti.

Rudá armáda převzala ochranu nad Terezínem 8. května 1945. O pět dní později byla vyhlášena karanténa a začal boj se zákeřnou nemocí, který trval několik následujících týdnů a vyžádal si stovky dalších obětí. Repatriace osvobozených vězňů byla ukončena až 21. srpna, kdy se Židé z třiceti zemí světa konečně dočkali návratu domů.

Památník Terezín

Smutná historie Terezína pokračovala v letech 1945 až 1948, kdy byli v Malé pevnosti vězněni váleční zajatci a později i německé obyvatelstvo. Do města samotného se vrátili obyvatelé a v květnu roku 1947 zde byl zřízen Památník.

Památník Terezín zahrnuje pietní místa, stavby a expozice roztroušené po celém městě. Výstavy, přibližující život v ghettu a policejní věznici naleznete v Malé pevnosti, Muzeu ghetta a Magdeburské kasárně. Je zde také Národní hřbitov, který vznikl uměle po konci války. Účel vzniku Památníku je prostý – zachovat místa utrpení a smutku tak, aby byla stálou připomínkou i výstrahou pro budoucí generace.

Víte že…

Víte, že zámek Hluboš u Dobříše nabízí prohlídku výstavy o Tomáši Garrigue Mysarykovi a jeho rodině? Dále můžete nahlédnout do apartmá posledního majitele, nebo se pokochat heraldickou expozicí.



Doporučujeme ubytování

Hotel Terezín
Cena od: 498 Kč os./noc
Hotel Apollón Litoměřice
Cena od: 700 Kč os./noc
Hotel Zlatý lev Žatec
Cena od: 970 Kč os./noc
Hotel Černý Orel
Cena od: 425 Kč os./noc

Vybíráme z fotogalerie